PPWR V PRAXI: KDO JE VÝROBCEM OBALU A KDO MUSÍ VYSTAVIT EU PROHLÁŠENÍ O SHODĚ?

Zákazníci stále častěji požadují „PPWR certifikát“, „potvrzení o souladu“ nebo přímo EU prohlášení o shodě. Ne vždy je však zřejmé, kdo má takový dokument vystavit a co má obsahovat. Stejná společnost totiž může být u jednoho obalu výrobcem, u jiného distributorem a u dalšího pouze dodavatelem obalového materiálu. Nesprávně formulované prohlášení pak může být nejen nedostatečné, ale také zbytečně rozšířit odpovědnost jeho vystavitele.

Nejdříve určit roli firmy, teprve potom připravovat dokumenty

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech (PPWR) se začalo obecně uplatňovat od 12. srpna 2026. Zavádí požadavky na složení, konstrukci, minimalizaci, recyklovatelnost, opakované použití, označování i dokumentaci obalů.

Jednou z nejčastějších chyb je snaha určit postavení společnosti podle jejího obecného předmětu podnikání. Tento postup však je chybný; PPWR vyžaduje posouzení konkrétního obalu a způsobu, jakým s ním firma nakládá, zejména zda si ho sama vyrábí nebo si ho nechává vyrobit vlastním jménem dle vlastních požadavků. Jedna společnost tak může být u různých výrobků výrobcem, distributorem, dovozcem nebo dodavatelem obalového materiálu. Rozhodující je skutečná role v dodavatelském řetězci, nikoli pouze označení ve smlouvě nebo na faktuře.

Řádné stanovení postavení v dodavatelském řetězci je zásadní pro správné nastavení vnitřních procesů a určení práv a povinností.

Výrobcem nemusí být ten, kdo obal fyzicky vyrobil

Výrobcem nemusí být pouze továrna, která krabici, fólii nebo jiný obal fyzicky vyrobila. Pokud si společnost nechá obal nebo balený výrobek navrhnout či vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou, může být výrobcem právě ona.

Při posuzování je třeba sledovat zejména, kdo rozhoduje o návrhu a parametrech obalu, kdo provádí rozhodující kroky při vytvoření výsledného obalu a pod jakým jménem nebo značkou je obal či balený výrobek uváděn na trh. Typickým příkladem může být společnost, která si u externího dodavatele objedná krabice stanovených parametrů a nechá je označit vlastní značkou. Konkrétní situaci je vždy nutné posoudit individuálně.

Právě určení, zda společnost není výrobcem, je v problematice PPWR kritické, protože právě výrobcům nařízení stanovuje nejvíce povinností.

Ani každá páska, etiketa nebo fólie nemusí být samostatným hotovým obalem

Před přípravou dokumentace je nutné vyřešit také otázku, zda posuzovaný výrobek představuje hotový obal, obalovou součást, pomocný prvek obalu, nebo pouze materiál určený k výrobě obalu.

Například přepravní obal může vzniknout až spojením krabice, fólie, výplně, etikety a lepicí pásky. Výrobcem výsledného obalu tak může být až společnost, která jednotlivé prvky sestaví do funkčního celku. 

Univerzální „PPWR certifikát“ neexistuje

V obchodní praxi se často směšují tři rozdílné dokumenty.

1. Technická dokumentace. Výrobce musí před uvedením obalu na trh provést posouzení shody a připravit technickou dokumentaci podle přílohy VII PPWR, která mu umožní provést posouzení shody. Dokumentace popisuje zejména popis designu, výroby, fungování obalu, konstrukci, materiálové složení, zamýšlené použití a způsob ověření splnění použitelných požadavků. Příloha VII pak stanoví minimální informace, které musí technická dokumentace obsahovat.

2. EU prohlášení o shodě. Po provedení posouzení shody vystavuje výrobce EU prohlášení o shodě podle článku 39 a přílohy VIII PPWR. Jde o formální dokument, kterým výrobce přebírá odpovědnost za shodu konkrétního obalu s požadavky PPWR. Distributor ani dovozce by proto neměli vystavovat vlastní dokument označený jako EU prohlášení o shodě, pokud nejsou výrobcem daného obalu. Posouzení, zda je společnost výrobcem, je v tomto ohledu zásadní.

3. Potvrzení dodavatele nebo distributora. Dovozce či distributor může zákazníkovi poskytnout vlastní obchodní potvrzení vycházející z dokumentace předchozích článků řetězce, která jim byla předána od výrobce. PPWR pro takové potvrzení nestanoví závazný vzor. Dokument ale nesmí budit dojem, že nahrazuje EU prohlášení o shodě výrobce.

Povinnosti dodavatele a distributora

Článek 16 PPWR upravuje zejména tok informací a dokumentace směrem k výrobci. Dodavatel obalu nebo obalového materiálu musí výrobci poskytnout informace a dokumenty potřebné k prokázání shody výsledného obalu s PPWR. Může jít o údaje o materiálovém složení, výsledky zkoušek, informace o regulovaných látkách, technické listy nebo další podklady. Dodavatel však nemá povinnost předávat jakékoliv tyto informace zákazníkům.

Povinnosti distributora jsou zcela odlišné od dodavatele, a to z důvodu jeho postavení. Distributor je subjekt v dodavatelském řetězci, který dodává již balené zboží na trh. Distributor musí podle článku 19 PPWR postupovat s náležitou péčí, zejména ověřit, zda obal splňuje povinnosti stanovené PPWR. Mimo jiné má distributor dokonce povinnost neuvést na trh obal, u kterého se domnívá, že může být v rozporu s požadavky PPWR. Pokud však distributor uvede obal na trh pod svým jménem či značkou nebo jej upraví způsobem, který může ovlivnit shodu, může se sám dostat do postavení výrobce.

Může distributor vystavit vlastní souhrnné potvrzení?

Ano. Zda takové potvrzení vystaví je však jeho dobrovolnou volbou. Takový dokument musí být koncipován jako doplňující obchodní informace, nikoli jako náhrada EU prohlášení o shodě. Vhodnější mohou být například názvy „Informace dodavatele k plnění požadavků PPWR“, „Potvrzení distributora o dokumentačním zajištění souladu s PPWR“ nebo „Souhrnná informace k dokumentaci obalových komponentů podle PPWR“.

Dokument by měl přesně vymezit vystavitele a jeho roli, výrobky nebo skupinu položek, kterých se týká, rozsah posuzovaných požadavků, datum a verzi podkladů a skutečnost, že vychází z dokumentace výrobců, zejména z technické dokumentace a EU prohlášení o shodě. Současně by měl výslovně uvádět, že nejde o EU prohlášení o shodě podle článku 39 a přílohy VIII PPWR.

Rizikové jsou absolutní formulace typu „výrobek splňuje veškeré současné i budoucí požadavky PPWR“, pokud distributor takovou skutečnost sám neověřil a nemůže ji doložit.

Musí být zákazníkovi sdělen konkrétní výrobce?

Je třeba rozlišovat právního výrobce podle PPWR, fyzického zpracovatele obalu a další obchodní dodavatele. Řádné EU prohlášení o shodě nemůže být anonymní – příloha VIII vyžaduje uvedení názvu a adresy výrobce. Výrobce sám je navíc tím, kdo EU prohlášení o shodě vydává. EU prohlášení o shodě se však neposkytuje zákazníkům, ale pouze vnitrostátním orgánům pro účely veřejnoprávní kontroly. 

U dobrovolného potvrzení distributora není potřeba výrobce uvádět nebo dovozce identifikovat, ale je potřeba, aby distributor měl v interní evidenci zejména EU prohlášení shody od výrobce a technickou dokumentaci, aby ji mohl případně předložit vnitrostátnímu orgánu.

PPWR současně nezakládá zákazníkovi právo na celé technické informace o obalu, které distributor obdržel od výrobce nebo dovozce. Jiná situace může nastat, pokud je zákazník sám výrobcem výsledného obalu a potřebuje informace k vlastní technické dokumentaci. Pak je nutné posoudit informační povinnosti dodavatele podle článku 16 PPWR.

Jeden univerzální vzor ano. Jedno univerzální prohlášení ne

Univerzální může být struktura dokumentu, nikoli jeho faktický obsah. Každé potvrzení musí být možné přiřadit ke konkrétnímu obalu, materiálu nebo jednoznačně vymezené skupině položek a musí odpovídat aktuální roli vystavitele i aktuálním podkladům.

V praxi doporučujeme dvoustupňový systém. První úroveň tvoří interní PPWR dokumentační spis, ve kterém jsou u jednotlivých položek evidovány role společnosti, výrobce, dodavatel nebo dovozce, technické podklady, data jejich získání a případná EU prohlášení o shodě. Druhou úroveň tvoří externí zákaznické potvrzení generované pro konkrétní výrobky na základě údajů vedených v interním spisu.

Pozor na postupné nabíhání povinností

PPWR se neuplatňuje jako jediný balík povinností od jednoho data. Některé požadavky se uplatňují již od srpna 2026, zatímco další pravidla týkající se například označování, recyklovatelnosti, recyklovaného obsahu nebo opakovaného používání nabíhají postupně v dalších letech. Tyto postupně nabíhající povinnosti jsou často navázány na další prováděcí a delegované akty, které připravuje Evropská komise.

Prohlášení vystavené nyní by proto mělo potvrzovat splnění požadavků použitelných ke dni jeho vystavení, nikoli bez dalšího garantovat soulad s budoucími pravidly.

Jak by měly společnosti postupovat

Praktická příprava na PPWR by měla zahrnovat zmapování používaných a prodávaných obalů a komponentů, určení role společnosti u každé položky, vyžádání podkladů od dodavatelů, výrobců nebo dovozců, přípravu vlastní technické dokumentace a EU prohlášení tam, kde je společnost výrobcem, vytvoření schválených vzorů odpovědí zákazníkům, smluvní nastavení oznamování změn a pravidelnou aktualizaci dokumentace.

Závěr

Největším rizikem PPWR často není chybějící věta v prohlášení, ale nesprávné určení toho, kdo je u konkrétního obalu výrobcem, dodavatelem obalu nebo obalového materiálu a kdo pouze distributorem.

Společnost, která je výrobcem, nemůže svou odpovědnost nahradit dobrovolným prohlášením dodavatele. Distributor naopak nemusí bezdůvodně přebírat odpovědnost výrobce tím, že vystaví příliš široce formulované „prohlášení o souladu“. Správné řešení proto obvykle vyžaduje propojení právního posouzení dodavatelského řetězce, technické dokumentace, smluv s dodavateli a praktického procesu odpovídání zákazníkům.

V Advokátní kanceláři PETRÁŠ REZEK A PARTNEŘI pomáháme společnostem určit jejich postavení podle PPWR, kontrolovat technickou a dodavatelskou dokumentaci, připravovat EU prohlášení o shodě, zákaznická potvrzení, dodavatelské dotazníky i související smluvní ujednání. Cílem není vytvořit pouze jeden formální dokument, ale nastavit právně obhajitelný systém, který bude použitelný při každodenním provozu i případné kontrole, a připravit společnostem na míru šitý harmonogram postupně nabíhajících povinností.

Právní stav k září 2026.