JEDNATEL O NIČEM NEVĚDĚL. OPRAVDU TÍM PROBLÉM KONČÍ?

Finanční ředitel schvaluje nestandardní faktury. Obchodník nabídne zákazníkovi „provizi“ za získání zakázky. Vedoucí pobočky upravuje údaje tak, aby splnil plán. Jednatel nic z toho nenařídil a skutečně o tom nevěděl. Je tím firma mimo nebezpečí? Ne nutně.

Trestní odpovědnost právnické osoby není založena na jednoduchém pravidle „zaměstnanec něco udělal = odpovídá firma“. České právo vyžaduje splnění konkrétních podmínek. Současně ale platí, že samotná nevědomost jednatele ještě nemusí znamenat, že se otázka odpovědnosti společnosti vůbec neotevře.

Firma sama nic neudělá. Vždy za ni jednají lidé.

Právnická osoba sama nepodepíše falešnou fakturu, nenabídne úplatek ani nezmanipuluje účetnictví. Jednají konkrétní lidé – členové vedení, manažeři, zaměstnanci nebo jiné osoby spojené s fungováním společnosti.

Právě proto zákon č. 418/2011 Sb. pracuje s přičitatelností protiprávního jednání fyzické osoby právnické osobě. U některých osob ve vedení je konstrukce přičitatelnosti přímější. U řadového zaměstnance zákon navíc zkoumá, zda jednal na základě rozhodnutí, schválení nebo pokynu vedení, anebo zda odpovědné osoby neprovedly opatření, která měly provést nebo která po nich bylo možné spravedlivě požadovat – typicky potřebnou kontrolu či opatření k zabránění nebo odvrácení následků.

To je pro majitele a jednatele firem zásadní rozdíl.

Otázka totiž nemusí znít jen:

„Věděl jednatel, co zaměstnanec dělá?“

Může znít také:

„Jak firma toto riziko řídila a kontrolovala?“

„Já jsem mu to nenařídil“ je důležité. Ale nemusí to být celý příběh.

Představme si obchodníka, který je odměňován téměř výhradně podle získaných zakázek. Může schvalovat marketingové náklady, využívá externí zprostředkovatele a pravidelně zve klienty na akce. Firma nemá žádná praktická pravidla pro dary, provize ani zprostředkovatele. Nikdo nestandardní výdaje nekontroluje. Obchodník nikdy neprošel školením o korupčních rizicích a management se ptá jen na výsledek. Pak se zjistí, že obchodník několik let platil části zákazníků za přidělení zakázek.

Jednatel může zcela pravdivě říct, že o úplatcích nevěděl a nikdy je neschválil. Pro posouzení pozice společnosti ale může být relevantní i to, zda vedení nastavilo kontrolu, která byla s ohledem na povahu podnikání rozumně očekávatelná. Zákon totiž u jednání zaměstnanců výslovně počítá i se situací, kdy vedení neprovedlo povinnou či potřebnou kontrolu nebo neučinilo nezbytná opatření k zabránění či odvrácení následků trestného činu.

Nejvyšší státní zastupitelství tuto variantu popisuje jako odpovědnost za nezvládnutí rizika plynoucího z provozování právnické osoby, zanedbání dohledu či kontroly. Nejde ale o automatickou odpovědnost za každou chybu zaměstnance. Vždy je potřeba posuzovat konkrétní okolnosti.

Dvě firmy, stejný zaměstnanec, úplně jiná pozice

Představme si nyní dvě společnosti se stejným problémem. V první firmě existuje etický kodex stažený z internetu. Při nástupu jej zaměstnanci podepíší a tím vše končí. Nikdo nekontroluje jeho dodržování, obchodní oddělení nemá pravidla pro dary a zprostředkovatele, podezřelé platby nikdo nevyhodnocuje a porušení pravidel se řeší jen tehdy, když se o něm dozví jednatel.

Ve druhé firmě vedení identifikovalo korupci jako významné riziko. Existují rozumná schvalovací pravidla, evidence darů a hospitality, kontrola nestandardních plateb a základní prověřování zprostředkovatelů. Rizikoví zaměstnanci jsou pravidelně školeni a firma skutečně reaguje, pokud někdo pravidla poruší. V obou společnostech může jeden člověk systém obejít. Jejich pozice ale nemusí být stejná.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 110/2019, zdůraznil, že pro možnost zproštění právnické osoby trestní odpovědnosti nestačí přijmout interní předpisy „na papíře“. Podstatné je jejich faktické prosazování, kontrola plnění, schopnost porušení odhalit a následná adekvátní reakce.

Compliance nemá být jen dokument. Compliance má být způsob, jakým firma skutečně funguje.

Kdy může firma říct: Udělali jsme maximum?

Zákon dává právnické osobě možnost zprostit se trestní odpovědnosti, pokud vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby protiprávnímu činu zabránila.

Nejvyšší soud právě ve výše zmiňovaném usnesení, sp. zn. 7 Tdo 110/2019, vysvětlil, že taková situace může nastat zejména tehdy, pokud je jednání konkrétní osoby skutečným excesem, kterému právnická osoba přes odpovídající opatření nemohla zabránit.

Neexistuje ale jeden univerzální compliance checklist, jehož splnění firmě automaticky zajistí „imunitu“. Jinou míru prevence lze rozumně požadovat od malé rodinné firmy s deseti zaměstnanci a jinou od společnosti se stovkami obchodníků, pobočkami, veřejnými zakázkami a milionovými provizemi. Rozhodující je konkrétní rizikový profil společnosti.

Co by si měl jednatel položit za otázky?

Ne až po zahájení trestního řízení. Ideálně dnes.

• Kde v naší firmě vznikají největší trestněprávní rizika?
• Kteří zaměstnanci mohou samostatně schvalovat platby, provize, smlouvy nebo dary?
• Kdo kontroluje zprostředkovatele a nestandardní obchodní náklady?
• Jak reagujeme na podezřelé faktury nebo neobvyklé transakce?
• Jsou rizikoví zaměstnanci skutečně školeni?
• Dokážeme doložit, že pravidla nejen existují, ale také se dodržují?
• Co se stane, když pravidla poruší nejlepší obchodník firmy?
• A ví recepce, IT nebo management, co dělat, pokud do firmy přijde policie?

Pokud na polovinu těchto otázek nikdo nezná jasnou odpověď, nemusí to znamenat, že je firma trestně odpovědná. Znamená to ale, že její preventivní systém má slabá místa. Je pak levnější variantou nedostatky odstranit předem, než vysvětlovat zpětně a platit za případná porušení.

Co když zaměstnanec jednal proti firmě?

Ani zde není správné tvrdit, že jakýkoli trestný čin zaměstnance může být automaticky přičten společnosti. Základní podmínkou je mimo jiné vazba jednání na zájem právnické osoby nebo rámec její činnosti a splnění pravidel přičitatelnosti. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve zdůraznil, že pokud fyzická osoba právnickou osobu pouze zneužije pro vlastní prospěch a trestný čin je spáchán proti jejím zájmům či na její úkor, zpravidla není namístě trestní odpovědnost poškozené společnosti.

Typickým příkladem může být účetní, který z firemního účtu tajně převádí peníze na svůj účet. Tady může být společnost především obětí. Je tedy potřeba vždy oddělit tři různé otázky: kdo je trestně odpovědný jako fyzická osoba, zda lze jednání za zákonných podmínek přičíst také společnosti a zda selhalo či neselhalo vedení společnosti v prevenci a kontrole. Tyto odpovědi se nemusí překrývat.

Co dělat, pokud už podezření vzniklo?

Nejdříve zjistit fakta. Kdo jednal? Jak dlouho? Kdo o tom věděl? Existují další podobné případy? Jaké dokumenty, e-maily a zprávy jsou relevantní? Jak byl zaměstnanec kontrolován? Jaká pravidla firma měla a zda je skutečně prosazovala?

V této fázi je důležité nejednat impulzivně. Nechat zaměstnance „rychle všechno vysvětlit“ bez zajištění dokumentů, začít mazat komunikaci nebo bez plánu rozeslat interní e-mail celé společnosti může situaci zbytečně zkomplikovat. U závažnějšího podezření dává smysl interní vyšetřování vedené tak, aby firma současně zjistila skutečný stav, uchovala důkazy a připravila se na možný další postup orgánů činných v trestním řízení.

Nevědomost může být pravda. Prevence je ale lepší argument.

Jednatel skutečně nemusí vědět o každém kroku stovek zaměstnanců. Trestní právo to ani nepožaduje. Po vedení společnosti však může být spravedlivě požadováno, aby znalo hlavní rizika svého podnikání a nastavilo přiměřené mechanismy, které jim předcházejí, umí je odhalit a v případě problému na ně reagují. Proto je věta „já o tom nevěděl“ důležitá.

Ještě silnější je ale možnost říct:

„Toto riziko jsme znali, měli jsme nastavená konkrétní opatření, kontrolovali jsme jejich dodržování a zaměstnanec je navzdory tomu vědomě obešel.“

Smyslem prevence není vytvořit další směrnici. Smyslem je, aby firma dokázala v kritické chvíli vysvětlit, že trestní rizika skutečně řídila – a nejen o nich měla dokument uložený na serveru.