KDYŽ JE FIRMA OBĚTÍ: PODVODY A ZPRONEVĚRY VLASTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

Účetní si několik měsíců posílá malé částky na vlastní účet. Obchodník přesměrovává klienty na firmu svého známého. Vedoucí skladu postupně odváží zboží, které nikdo průběžně nekontroluje. Když se na problém přijde, vedení často řeší hlavně jednu otázku: jak je možné, že jsme si toho tak dlouho nevšimli?

Trestní právo pro firmy není jen o situacích, kdy je společnost podezřelá nebo obviněná. Velmi často stojí na opačné straně – jako poškozený. A právě v této chvíli může rychlost a kvalita prvních kroků rozhodnout o tom, zda se podaří zjistit skutečný rozsah škody, uchovat důkazy a získat alespoň část peněz zpět.

Ne každý problém zaměstnance je „jen pracovněprávní“

Když zaměstnanec poruší interní směrnici nebo udělá chybu, zpravidla jde především o pracovněprávní otázku. Pokud si ale vědomě přisvojuje peníze nebo věci společnosti, vytváří fiktivní podklady, podvodně zadává platby nebo jiným způsobem úmyslně obohacuje sebe či jiného na úkor zaměstnavatele, může už jít o trestný čin.

Typicky se v praxi objevují zpronevěry, krádeže, podvody, manipulace účetnictví nebo kombinace několika trestných činů. Právní kvalifikace vždy závisí na konkrétním mechanismu.

Například zpronevěra předpokládá, že si pachatel přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena. Samotný fakt, že někdo pracuje pro společnost, ještě automaticky neznamená, že mu byly konkrétní peníze nebo věci svěřeny ve smyslu trestního zákoníku. Nejvyšší soud tento rozdíl výslovně zdůraznil. V jiném skutkovém nastavení tak stejné odcizení může být právně posouzeno například jako krádež.

Pro management není nutné v první hodině správně určit paragraf. Je ale důležité pochopit, že úmyslné vyvádění majetku ze společnosti nemusí být pouze kázeňský problém, který se vyřeší výpovědí a interním účetním zápisem.

Nejhorší je zaměstnance varovat dřív, než víte, co se stalo

Představte si, že CFO zjistí zvláštní platbu. Zavolá účetní a zeptá se: „Co je tohle za převod?“ Účetní odpoví, že šlo o chybu. O hodinu později je část e-mailové komunikace pryč a telefon, ze kterého probíhala komunikace s nastrčeným dodavatelem, už není ve firmě.

První instinkt bývá konfrontovat podezřelého člověka. Z pohledu důkazů to ale nemusí být nejlepší první krok.

Nejdříve má smysl diskrétně zjistit, jaké dokumenty, e-maily, účetní záznamy, přístupové logy, smlouvy, kamerové záznamy nebo jiné relevantní podklady existují a jak je lze právně přípustným způsobem uchovat. Současně je potřeba zabránit pokračování škody – například úpravou dispozičních oprávnění, změnou schvalovacích pravomocí nebo technickým omezením přístupů.

Interní prověřování samozřejmě nemá být bezbřehé. Přístup k pracovním e-mailům, souborům, telefonům nebo jiným údajům musí respektovat pracovněprávní pravidla, ochranu soukromí a ochranu osobních údajů. Právě proto má být způsob zajištění důkazů promyšlený předem, nikoliv improvizovaný v afektu.

Firma není jen oznamovatel. Může být poškozeným

Pokud byla trestným činem způsobena společnosti majetková škoda, může mít společnost v trestním řízení postavení poškozeného. To není jen formální označení.

Poškozený má podle trestního řádu právo mimo jiné navrhovat doplnění dokazování, nahlížet do spisu, účastnit se hlavního líčení a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Může také uplatnit nárok, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení.

To je podstatný rozdíl oproti přístupu „podáme trestní oznámení a budeme čekat“. Aktivní poškozený může trestní řízení sledovat, pracovat s důkazy a současně systematicky prosazovat svůj majetkový nárok.

Nárok je ale potřeba včas a správně vyčíslit a doložit. Nestačí napsat, že „škoda bude asi několik milionů“. U složitějších interních podvodů bývá právě rekonstrukce peněžních toků a přesné stanovení škody jednou z nejtěžších částí celé věci.

Peníze mohou zmizet dřív než trestní řízení skončí

Pachatel může mít majetek dnes a za několik měsíců už ne. Proto nemusí být nejdůležitější pouze otázka, zda bude odsouzen, ale také zda bude z čeho škodu skutečně nahradit.

Trestní řád umožňuje za zákonných podmínek zajistit nárok poškozeného až do pravděpodobné výše škody na majetku obviněného. O takové zajištění může poškozený navrhovat a v přípravném řízení o něm rozhoduje státní zástupce; zákon počítá i s ochranou poškozeného při nebezpečí z prodlení.

V praxi tedy může být velmi důležité rychle zjistit nejen to, kolik peněz zmizelo, ale také jaký majetek má podezřelá osoba, kam prostředky odcházely a zda existují konkrétní indicie pro jejich další převody.

Odsuzující rozsudek s přiznanou náhradou škody je dobrý výsledek. Pokud ale pachatel už žádný postižitelný majetek nemá, může být jeho ekonomická hodnota pro poškozenou firmu podstatně menší.

„Je to zaměstnanec, takže po něm stejně moc nevymůžeme.“

Ani to není přesné. U běžné škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti zákoník práce skutečně zná limit náhrady ve výši čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku. Tento limit se ale nepoužije, pokud zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

U úmyslně způsobené škody může zaměstnavatel podle zákoníku práce požadovat vedle skutečné škody také náhradu ušlého zisku. Konkrétní právní režim nároku a jeho rozsah je samozřejmě potřeba posoudit podle okolností případu, ale představa, že zaměstnanec odpovídá vždy maximálně několika platy, je chybná.

To může být zásadní například u zaměstnance, který systematicky odklání objednávky, vyvádí platby nebo několik let vytváří fiktivní dodavatele.

Jak interní podvod obvykle vypadá

Největší případy často nezačínají jedním převodem za pět milionů. Právě taková platba by nejspíš někoho zaujala.

Častější je postupné zneužívání slabého místa v procesu: zaměstnanec ví, kdo co kontroluje, jaké částky ještě nevyvolají pozornost a kde chybí princip čtyř očí. První neoprávněná platba může být malá. Když projde, systém se opakuje.

Modelově může jít například o:

• fiktivního nebo spřízněného dodavatele, kterému se platí za služby, jež nebyly skutečně poskytnuty,
• změnu čísla účtu skutečného dodavatele v účetním systému,
• opakované drobné výběry nebo převody z prostředků svěřených zaměstnanci,
• prodej firemního zboží mimo evidenci a ponechání tržby,
• zneužití firemní platební karty nebo přístupů k bankovnictví,
• odklánění zákazníků, zakázek nebo marže na jiný subjekt propojený se zaměstnancem,
• zakrývání chybějících peněz úpravami účetních záznamů.

Nejvyšší soud například výslovně připustil souběh zpronevěry a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v situaci, kdy pachatel vlastní zpronevěru peněz zakrývá falšováním účetnictví. Právě proto je při podezření na interní podvod potřeba prověřovat nejen samotné platby, ale také účetní stopu, kterou po sobě pachatel zanechal.

Trestní oznámení není konec práce. Je to začátek další fáze

Častou chybou je připravit trestní oznámení, předat věc policii a interně ji uzavřít. Firma tím ale může ztratit kontrolu nad vlastními nároky.

Trestní řízení může trvat dlouho. Mezitím je potřeba pracovat s pojištěním, pracovněprávními otázkami, účetnictvím, případnými nároky vůči dalším osobám a především s náhradou škody. Někdy je třeba řešit i odpovědnost dalších zaměstnanců, kteří problém vědomě kryli nebo kontrolní mechanismus vůbec nevykonávali.

Cílem právní strategie proto není jen „potrestat pachatele“. Pro firmu má často větší význam odpověď na tři otázky:

• Jak zabráníme další škodě?
• Jak prokážeme, co se stalo?
• Jak maximalizujeme šanci, že peníze nebo jiný majetek dostaneme zpět?

A nakonec ještě jedna nepříjemná otázka: proč to systém neodhalil?

Interní podvod je krizová situace. Současně je ale velmi přesným testem firemních kontrol.

Pokud jeden zaměstnanec mohl tři roky sám založit dodavatele, schválit jeho fakturu a změnit bankovní účet bez druhé kontroly, problém není jen v tomto zaměstnanci. Pokud obchodník mohl odklánět klienty, aniž by firma vyhodnocovala nestandardní pokles marže nebo vztahy s propojenými subjekty, stojí za to upravit proces také do budoucna.

Dobře vedené interní vyšetřování by proto nemělo skončit jen jménem pachatele a částkou škody. Mělo by odpovědět také na to, které kontrolní mechanismy selhaly a jak je nastavit tak, aby se stejný scénář neopakoval s někým jiným.

Když je firma poškozená, potřebuje být aktivní

Trestní právo pro firmy není pouze obhajoba právnických osob a managementu. Je také nástrojem, jak chránit společnost, kterou někdo zevnitř poškodil.

Nejdůležitější věta na závěr: když zaměstnanec firmu okrádá, nestačí zjistit, kdo to byl. Je potřeba rychle uchovat důkazy, zastavit další škodu a začít pracovat na tom, aby bylo také z čeho ji nahradit.

Naše advokátní kancelář zastupuje společnosti poškozené hospodářskou kriminalitou, vede a právně řídí interní vyšetřování, připravuje trestní oznámení, zastupuje poškozené v trestním řízení a pomáhá s uplatněním a zajištěním nároků na náhradu škody.

V ideálním případě ale práce nekončí u konkrétního pachatele. Výsledek vyšetřování využijeme také k úpravě interních procesů, aby jeden odhalený podvod nebyl jen první z několika.