NÁSLEDKY ABSENCE ZÁPISU SKUTEČNÉHO MAJITELE V ESM
NÁSLEDKY ABSENCE ZÁPISU SKUTEČNÉHO MAJITELE V ESM
Zákon o evidenci skutečných majitelů (dále jen „ZESM“) stanovuje vymezeným subjektům povinnost zapsat své skutečné majitele do evidence vedené veřejnou správou. Tato právní úprava byla přijata zejména z důvodu zajištění transparentnosti při přesunu finančních prostředků a majetku konkrétních fyzických osob a předcházení zneužívání právnických osob a jiných právních uspořádání pro legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Mimo to je díky zavedení této právní úpravy možné prověření případného střetu zájmů ve sféře zadávání veřejných zakázek.
Absence zápisu v evidenci skutečných majitelů s sebou nese následky pro samotné nezapsané skutečné majitele a společnosti bez evidovaného skutečného majitele. Jedním z těchto následků je zákaz vyplacení podílu na zisku, kterému se věnuje § 53 ZESM, který stanoví, že společnost nesmí vyplatit podíl na prospěchu nezapsanému skutečnému majiteli společnosti, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání (např. svěřenskému fondu nebo zahraničnímu svěřenskému fondu), jejichž je rovněž skutečným majitelem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nesmí společnost vyplatit podíl na prospěchu ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.
Před rozhodnutím o povolení výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích tak musí statutární orgán (jednatelé, představenstvo, správní rada) zjistit z evidence skutečných majitelů, zda akcionáři, kteří jsou právnickými osobami, svěřenským fondem nebo zahraničním svěřenským fondem, mají v této evidenci zapsány skutečného majitele. Zjistit tuto skutečnost však může být pro společnost poměrně obtížné, pokud tato skutečnost není známa z veřejně přístupných zdrojů. Současně i přímo daná společnost, jejíž zisk má být rozdělen, musí mít v evidenci skutečných majitelů zapsaného svého skutečného majitele.
Pokud se společnost nedopátrá k žádnému skutečnému majiteli, musí statutární orgán rozhodnout, že těmto akcionářům se podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích nevyplatí. Pokud by společnost dopátrala skutečného majitele právnické osoby nebo právního uspořádání, a tato osoba nebyla u příslušného akcionáře, který je právnickou osobou, zapsána v evidenci skutečných majitelů, musí statutární orgán opět zakázat vyplacení podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích této fyzické osobě, která je skutečným majitelem, i všem akcionářům, kteří jsou právnickými osobami nebo právním uspořádáním, jejichž je rovněž skutečným majitelem.
Dalším zákazem, který ZESM upravuje pro případ absence zápisu skutečného vlastníka je zákaz výkonu hlasovacích práv, a to v § 54 ZESM. Pokud tak není skutečný majitel zapsán v evidenci, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem. To stejné platí pro právnické osoby nebo ty, kteří jednají na účet právního uspořádání, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.
Prakticky je tak ochromen nejvyšší orgán společnosti – nejčastěji se bude jednat o valné hromady společností s ručením omezeným (s.r.o.) a akciové společnosti (a.s.).
Výše byly popsány zákazy, které nastávají v případě absence zápisu skutečného majitele do evidence. Je však nutné poukázat také na následky jednání v rozporu s těmito zákazy. Pokud by tak např. byl vyplacen podíl v rozporu se zákazem vyplacení podílu na zisku v § 53 ZESM, může docházet na straně osoby, která obdržela podíl na zisku, k bezdůvodnému obohacení. Současně se u statutárního orgánu, který provedl výplatu podílu na zisku v rozporu se zákonem k porušení péče řádného hospodáře. Sankce stíhá také společníka, který i přes sistaci výkonu hlasovacích práv dle § 54 ZESM rozhodne. V případě, že se tak stane, se lze dovolávat neplatnosti takového rozhodnutí.