NOVELA ZÁKONA O ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍCH – NASTANE NĚKDY KONEC OTRAVNÝM MARKETINGOVÝM TELEFONÁTŮM?

Snad všichni jsme někdy zažili situaci, kdy se nám snažilo dovolat neznámé telefonní číslo a při zvednutí se nám ozval hlas zástupce volající společnosti, která se nám pomocí telemarketingu snažila nabídnou své služby či produkty. Novela zákona o elektronických komunikacích, která se zabývala především změnami v oblasti telemarketingu a nevyžádaných telefonátů nastavila pro tyto instituty přísnější pravidla. Vymizí ale telemarketingové hovory úplně? A jak to je v případě B2B (business to business) telefonů? A jakou roli hraje Český telekomunikační úřad?

Před účinností novely zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, platilo pravidlo, že účastník (tedy vlastník telefonního čísla, na které podnikatel volal za účelem telemarketingu) musel aktivně vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že bude zapsán do tzv. účastnického seznamu. Pod pojmem účastnický seznam si můžeme představit seznam jmen a telefonních čísel, které má podnikatel u sebe a těmto lidem pak volá s nabídkou. Novelizace ale zavádí pravidlo, které funguje na úplně opačném principu. U všech účastníků se momentálně předpokládá, že si marketingové hovory nepřejí. Toto pravidlo je upraveno v § 96 výše zmíněného zákona a v praktickém světě nám říká, že je možné volat na cizí telefonní čísla za účelem telemarketingu jen v případě, že je vlastník telefonního seznamu zapsaný do účastnického seznamu, ve kterém také uvedl, že chce být za těmito účely kontaktován. Tato změna režimu se ale nedotýká současné možnosti kontaktování stávajících zákazníků. Předmětná právní úprava se týká pouze těch hovorů, u nichž není mezi volajícím (kontaktujícím) a volaným (kontaktovaným) žádný existující vztah a pokud je novému kontaktu voláno za účelem obchodního sdělení. Zákazníka lze tedy oslovit, pokud má podnikatel jakýkoliv jiný individuální souhlas s kontaktováním, a to i přes to, že tento zákazník ve veřejném seznamu uvedl, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu.

S touto změnou samozřejmě vyvstala na povrch řada otázek, především ze strany společností, které zajímaly například situace v rámci B2B kontaktu, tedy například ve chvílích, kdy by se jednalo o telefonní číslo zveřejněné na webových stránkách kontaktované společnosti. Situaci si můžeme představit tak, že si společnost v rámci B2B komunikace vytipuje zajímavé potencionální zákazníky a k jejich kontaktování využije telefonní čísla, které společnosti zveřejnily na svých webových stránkách. Nejen na tyto otázky odpovědělo výkladové stanovisko Českého telekomunikačního úřadu, které se konkrétně k této otázce vyjadřuje následovně: “Vzhledem k tomu, že zdrojem kontaktu zde není veřejný účastnický seznam (zdrojem je kontakt uvedený na webových stránkách volané firmy), na takový případ kontaktování za účelem nabídky zboží a služeb, tj. na kontaktní údaje zveřejněné samotným subjektem údajů se předmětná právní úprava zákona o elektronických komunikacích nevztahuje a bude potřeba ve vztahu k takovému zveřejněnému kontaktu posuzovat, k čemu takový kontakt slouží (zda například není u takového kontaktu uveden specifický účel jeho použití) a zda jeho použitím nedochází k porušování pravidel obsažených v jiných právních předpisech (obecné nařízení o ochraně osobních údajů atd.).” Závěrem a pomyslnou tečkou by tedy bylo shrnutí, že pokud se jedná o kontakt zveřejněný na webových stránkách společnosti, zákon o elektronických komunikacích se nepoužije. ČTÚ se ale od svého výkladového stanoviska již několikrát odklonil při své praxi. 

V jednom případě například volající společnost ke kontaktu použila telefonní číslo z webu www.kurzy.cz a z webové stránky kontaktované společnosti. ČTÚ tuto situaci zhodnotil tak, že i v případě webové stránky  www.kurzy.cz se jedná o účastnický seznam podle § 95 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Podle ČTÚ musí být aplikováno pravidlo, že pokud u konkrétního subjektu není uvedeno, že si přeje být kontaktován za účelem marketingu, nelze ho za tímto účelem kontaktovat. ČTÚ nakonec volající společnosti uložil pokutu ve výši 40.000 Kč. 

U dalšího případu kontrolovaná volající společnost výslovně uvedla, že získala telefonní číslo z webových stránek volané společnosti – jednalo se tedy o kontakt v rámci B2B – a při tomto odkazovala na výkladové stanovisko ČTÚ. Telekomunikační úřad však kontrolované společnosti odpověděl, že výkladové stanovisko není závazným právním předpisem a úřad ani není k závaznému právnímu výkladu zmocněn. Volající společnost by se jím proto neměla v plné šíři řídit. 

Jaký je tedy závěr a doporučení pro společnosti, které v rámci B2B kontaktu chtějí určitým způsobem kontaktovat ostatní podnikatele? I za zavolání na firemní telefonní číslo zveřejněné na webových stránkách takové společnosti hrozí pokuta. ČTÚ se evidentně v rámci své rozhodovací praxe staví na stranu ochrany soukromí kontaktované osoby či společnosti a dává důraz na to, aby výslovně vyjádřila svůj souhlas s tím, že si marketingové hovory přeje, popřípadě si toho byla minimálně vědoma. Co se ale týče B2B a jiných kontaktů a telemarketingové komunikace je důležité dát si pozor na to, že voláte opravdu jen na čísla, u kterých máte předem souhlas a nebo jsou součástí seznamu ve kterém je předem uvedeno, že si osoby přejí být kontaktovány. Zásadním aspektem je také mít funkční call-skripty, ze kterých se volaný dozví pro něj důležité informace. Volající společnost by pak měla mít veškeré souhlasy dobře evidovány a uchovány. Tímto způsobem se tak vyhne zásadním pokutám, které zákon o elektronických komunikacích ukládá – za obtěžování marketingovou telefonní reklamou může hrozit pokuta až 50 milionů, popřípadě 10 % z obratu. 

Autorem článku je partner advokátní kanceláře JUDr. Lukáš Rezek.