UKLOUZNUTÍ NA CHODNÍKU, ANEB KOHO MŮŽU ŽALOVAT?

Radost z blížících se Vánoc může leckomu zkazit zlomená noha způsobená špatně posypaným chodníkem. Ale zdaleka nejde jen o blížící se svátky. Vážnější úraz může způsobit i dlouhodobou pracovní neschopnost, nebo trvalé následky a s nimi spojenou citelnou finanční ztrátu. Proto jsme se rozhodli Vám zodpovědět na otázky, které jsou předestřeny již v názvu tohoto příspěvku – můžu za to někoho žalovat? A pokud ano, tak koho? 

Do roku 2009 stanovoval zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), povinnost vlastníků nemovitostí udržovat přilehlé chodníky ve schůdném stavu. Pro případ porušení této povinnosti zákon zakotvoval odpovědnost za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti chodníku.[1] Tato povinnost vlastníků přilehlých nemovitostí byla novelou zákona o pozemních komunikacích s účinností od 16. 4. 2009 zrušena a břemeno spočívající v povinnosti udržovat chodníky přes zimu schůdné od té doby až do současnosti postihuje vlastníka místní komunikace nebo chodníku.[2] Často se jedná o obec. V případě, že je ke správě chodníku pověřen správce, je povinným k případné náhradě újmy tento správce při současném zákonném ručení vlastníka chodníku za splnění povinnosti k náhradě škody.[3]

Ze shora uvedené zákonné odpovědnosti za schůdnost chodníků vyplývá právo jakékoliv osoby, které by byla závadou ve schůdnosti způsobena újma, požadovat její náhradu, a to případně i soudně. V rámci náhrady újmy připadá do úvahy zejména bolestné[4] a léčebné výlohy. 

Ze shora uvedené zákonné odpovědnosti za schůdnost chodníků vyplývá právo jakékoliv osoby, které by byla závadou ve schůdnosti způsobena újma, požadovat její náhradu, a to případně i soudně.

Představením zákonné úpravy však téma tohoto článku nekončí. Celá problematika, zejména pak zákonem používané spojení „závada ve schůdnosti“, je totiž dále rozebrána soudními rozhodnutími, která stanoví dodatečné podmínky pro uplatňování nároku na náhradu újmy, kterým je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost. Dlouhou dobu bylo stanovení těchto podmínek předmětem jakéhosi právního „ping-pongu“ mezi Nejvyšším a Ústavním soudem a situace tak byla poněkud zmatená. 

Zákon výslovně definuje závadu ve schůdnosti jako takovou „změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.“[5] Nejvyšší soud přistupoval k této definici zprvu tak, že za závadu ve schůdnosti je zapotřebí považovat pouze takový stav, kdy chodci vznikne újma v důsledku skutečně nepředvídatelného stavu chodníku.[6] Tento důraz na nepředvídatelnost vedl k poměrně absurdním závěrům. Pokud totiž byl chodník neudržovaný, zjevně namrzlý a zasněžený – zkrátka ve stavu, kdy na první pohled muselo být každému chodci jasné, že hrozí uklouznutí – nejednalo se o změnu ve schůdnosti, kterou by chodec nemohl předvídat a v důsledku toho tedy ani o závadu ve schůdnosti, za kterou by vznikla vlastníkovi či správci chodníku povinnost k náhradě újmy. Naopak pokud byl chodník na první pohled udržovaný, avšak nacházela se na něm překvapivá ledová vrstva, jednalo se podle Nejvyššího soudu o závadu ve schůdnosti. Tento přístup Nejvyššího soudu by se dal také interpretovat tak, že motivoval k záměrnému neudržování chodníků, neboť pak by byla jakákoliv špatná schůdnost těžko předvídatelná. 

Nejistotu do celé záležitosti dále vnášela nejednotnost judikatury Nejvyššího soudu k otázce, zda se může chodec domáhat náhrady újmy podle občanského zákoníku na základě porušení obecné prevenční povinnosti, když ne podle zákona o pozemních komunikacích. Některá rozhodnutí toto připouštěla[7], jiná nikoliv.[8] 

V roce 2016 se do řešení této otázky vložil Ústavní soud.[9] Výsledné řešení lze shrnout následovně.[10] V prvé řadě se může chodec domáhat náhrady újmy jak dle zákona o pozemních komunikacích, tak podle občanského zákoníku.[11] Režim podle občanského zákoníku je však pro chodce přísnější, neboť jej tíží důkazní břemeno, pokud jde o prokázání, že při (nedostatečném) ošetření chodníku byla ze strany vlastníka (správce) porušena zákonná povinnost. To může také vést k tomu, že chodec nemusí mít dostatek informací k tomu, aby toto své břemeno unesl. Ústavní soud proto nabádá, že tento informační deficit by mohly soudy kompenzovat např. uložením speciální vysvětlovací povinnosti vlastníkovi (správci) komunikace za situace, kdy poškozený chodec předloží alespoň opěrné body svých tvrzení.[12] Současně nabádá k tomu, že pasivně legitimovaným (neboli žalovaným) by měl být stejný subjekt jako v případě odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích, neboť se fakticky jedná o stejný nárok. 

V praxi bude častěji docházet k řešení této situace prostřednictvím odpovědnosti v režimu zákona o pozemních komunikacích. Soudy musí účastníky řízení řádně poučit, pokud se rozhodnou danou újmu posuzovat podle občanského zákoníku a nikoli podle zákona o pozemních komunikacích.[13] Bude k tomu docházet zejména v případech, kdy nebudou splněny podmínky odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích. Jedinou podmínkou pro uplatnění odpovědnosti dle uvedeného zákona je již zmíněná závada ve schůdnosti. Posuzování této podmínky rovněž doznalo změn v důsledku vývoje judikatury vrcholných soudů. V současnosti již není kladen takový důraz na nepředvídatelnost. Ta sice musí být brána v potaz také, avšak nesmí být posuzována jako jediná podmínka.[14] Zároveň Ústavní soud zdůraznil, že musí být rovněž posuzováno, zda mohl chodec na stav chodníku účinně reagovat.[15] Například zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze daným okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je současně třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.[16]

Posuzování odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích tak podle Ústavního soudu závisí na vyvažování toho, nakolik vlastník chodníku (ne)udržoval chodník, a nakolik chodec přispěl ke svému úrazu např. nevhodně zvolenou obuví. Podle názoru Ústavního soudu se tento výklad závady ve schůdnosti komplexně vypořádává s náhradou újmy a činí tak posuzování odpovědnosti podle občanského zákoníku zcela nadbytečným.[17] Je však otázkou, jak na toto zatím poslední slovo Ústavního soudu zareaguje Nejvyšší soud. 

Závěr

Pokud tedy uklouznete na chodníku a přivodíte si tím újmu, můžete žádat po vlastníkovi či případně správci komunikace její náhradu. Posouzení Vašeho nároku však bude záležet v prvé řadě na tom, jak jste dostáli své prevenční povinnosti vyhnout se případné újmě (např. vhodně zvolenou obuví, přiměřeným tempem chůze, zvolenou cestou apod.) Dále bude záležet na tom, nakolik vlastník chodníku splnil svou povinnost udržovat jej schůdný, v potaz se bude brát např. to, zda měl dostatek času chodník od vzniku námrazy ošetřit. K tomuto je zapotřebí sledovat také nařízení obcí, kterými mohou obce stanovit rozsah, způsob a lhůty pro odstraňování závad ve schůdnosti.[18]

Úplným závěrem si dovolujeme připojit praktický tip, jak zjistit, kdo je vlastníkem chodníku. K tomu slouží nahlížení do katastru nemovitostí. Lze tak učinit on-line prostřednictvím webových stránek https://nahlizenidokn.cuzk.cz/, kde vyberete „Zobrazení mapy“ a následně zadáte název obce. Po dostatečném přiblížení mapy na Vaši obec se Vám zpřístupní na dolní liště tlačítko s písmeny „KN“. Díky tomuto tlačítku se Vám po kliknutí na kterýkoliv pozemek zobrazí podokno s údaji o daném pozemku, přičemž po zadání zobrazeného kódu nebo po přihlášení se zobrazí i údaje o vlastníkovi pozemku. Někdy samozřejmě může být sporné, kdo je vlastníkem daného chodníku, takže pouhé ověření skutečností z katastru nemovitostí nebude stačit. 

[1] § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 15. 4. 2009. 

[2] § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. 

[3] § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. 

[4] Výše bolestného se určí vzhledem k okolnostem případu. Dřívější úprava sazeb bodového hodnocení bolestného vyhláškou č. 440/2001 Sb. byla zrušena novým občanským zákoníkem. Sazebník bodového hodnocení bolestného dnes upravuje pouze doporučující materiál nazvaný „Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví“, který je uveřejněný pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014.

[5] § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. 

[6] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 171/2008. 

[7] Např. usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3701/2009; rozsudek ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3597/2013; rozsudek ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 684/2012.

[8] Např. rozsudek ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, rozsudek ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 184/2013.

[9] Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 (N 64/81 SbNU 99). 

[10] Formované vedle výše uvedeného nálezu též nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 4100/19, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 a nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. II. ÚS 1991/20. 

[11] Tuto možnost zastává Nejvyšší soud navzdory tomu, že podle právního názoru Ústavního soudu je tato možnost nadbytečná, srov. již citovaný rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, bod 29. 

[12] Již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1991/20, bod 25. 

[13] Tamtéž. 

[14] Tamtéž, bod 17. 

[15] Tamtéž, bod 27.

[16] Nález I. ÚS 2315/15, bod 102. 

[17] Nález sp. zn. II. ÚS 1991/20, bod 27. 

[18] § 27 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. 

KONTAKTNÍ FORMULÁŘ

Řešíte stejný nebo podobný právní problém?
Napište nám.